Nad Berounkou

Už se nad Berounkou pod Tetínem stmívá,
přišla chvíle kdy si kauboj zateskní,
věnec buřtů mu jen k jedné skývě zbývá
což je poměr dá se říci groteskní.

Černá Margot jeho oči snivě hledá
a když ji chce kauboj chtivě obejmout,
tak se zčista jasna hustý porost zvedá,
kolty blesknou a pak povel ani hnout.

Jó ho hó, Jó ho hó,
Jó ho hó, Jó hoó,

Chceš-li živej tady zůstat s touhle živou,
ještě než tu rudej oheň dohoří,
tak sem naval buřty i s tou tvrdou skývou
a když ne tak naše kolty hovoří.

Kauboj  vzdal se buřtů když chtěl zůstat živý,
dal se totiž Margot falešnicí svést.
Ztratil buřty, ztratil pohled Margot lživý
ježto vodešla s tou bandou buřty péct.

Jó ho hó, Jó hó hó,
Jó ho hó, Jó hóó,

                             mezihra
Kauboj  vzdal se buřtů když chtěl zůstat živý,
dal se totiž Margot falešnicí svést.
Ztratil buřty, ztratil pohled Margot lživý
ježto vodešla s tou bandou buřty péct.

Jó ho hó, Jó hó hó,
Jó ho hó, Jó hóó,