Ty české panenky

Není lepší podívaná, než-li když se hezká panna 
zahledí tak zpříma do očí. 
V člověku se srdce splaší, věru, div jej nepostraší, 
že se mu snad láskou rozskočí. 
Má každá panna v oku plamen a s tím je ámen, 
kdo v něm se připraží. 
Pak potácí se světem zmámen, jak nes by kámen neb závaží. 
Zvláště tyhle české panny jsou jak obraz malovaný, 
člověk by je samou láskou sněd. 
Rtíky jejich sladší vskutku nad cukr i nad jahůdku, 
smrtelným je hříchem pohanět. 

Ty české panenky, kdo z nás by neměl rád?
Tak věrné vlastenky musí svět pohledat!
Tvářinky mají krev a mlíčko, každého chytnou za srdíčko.
Kdo na ně pohlédne, celé jim ho musí honem dát.

Že je každá panna česká jako poupě růže hezká, 
to už jistě dávno kdekdo ví. 
Má však také tvrdou hlavu, neustoupí, když je v právu, 
a co nechce, nikdy nepoví. 
Ač mírná je, přec velmi ráda se časem hádá,
což nemilá je věc. 
Však sládne hned jak marmeláda, 
v hruď když se vkrádá jí mládenec. 
Pak je jako dítě milá, srdce by snad rozdělila, 
každému by dala z něho půl. 
Proto už se mnohý v mžiku stejně jako do perníku 
do panenky české zakousnul. 

Ty české panenky, kdo z nás by neměl rád?
Tak věrné vlastenky musí svět pohledat!
Tvářinky mají krev a mlíčko, každého chytnou za srdíčko.
Kdo na ně pohlédne, celé jim ho musí honem dát.

Ty české panenky, kdo z nás by neměl rád?
Tak věrné vlastenky musí svět pohledat!
Tvářinky mají krev a mlíčko, každého chytnou za srdíčko.
Kdo na ně pohlédne, celé jim ho musí honem dát.