Té, co snídá právě té

Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté

s úsilím, to ne.

 

Mám chuť na med i na ananas,

že bych tě líbal, jsem ti navrh,

tvá pleť-samet, no jeden by žas !

A co ty oblé křivky navrch !

 

Moh jsem tušit, že ohrneš nos

až se ti svěřím se svým citem.

S vírou v duši, jak na jaře kos

zas budu křičet pod blankytem :

 

Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !

 

Líný lenoch, leh na otoman,

klidně té zasklí ten tvůj docent.

(To) já bych nemoh, jsem erotoman,

i když ne vždy a na sto procent.

 

Muž mých kvalit se nevnucuje,

kam přijde, tam to musí fičet,

dej se sbalit a šance tu je,

že snad i potom budu křičet :

 

Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !

 

Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !