Můj Monte Cristo

Jsem v koncích a možná i na začátku jsem 
Nešťastnější lásko má
Vždy jsem chtěla být jen tvá 
Sen, že jedenkrát 
Budeš o mé stát
Byl však pouhým snem 
Jiný měl si cíl 
Čím si vlastně žil
Mstou a s ní jen láskou míjen 

Můj Monte Cristo jak dny plynou 
Ty přestáváš se na mě smát
Snad mám si hledal radost jinou 
Tak trochu nejspíš i tvou vinou 
Dik za ty vázy plné růží
Za péči tvou i pevný řád 
Jen maličkost mi hrabě dluží 
Jen ta tři hloupá slůvka mám tě rád 

Někdo však by chtěl mi vrátit smích 
Ten kdo uslyšel zvuk kláves mých
Tóny jasné
On mi rozumí a chápe mne 
Naše vzplanutí je vzájemné 
Žít je krásné

Můj Monte Cristo snad až nyní 
Promiň, že musím to tak říct 
Já přestávám být otrokyní
A nechci svědčit v soudních síních 
Tvá Haydéé dítětem už není 
Vzdálená odplatám a mstám
Když opustí Tě Co se změní
Vždyť tys i se mnou vlastně býval sám.