Jarní víra

Mne jsi měl už získanou,
bezbrannou a spoutanou.
Pouta tvá mi zůstanou,
ty sám jsi šel, co já?

Láskou byl jsi stálou,
záštitou a skálou,
zahrnuls mě chválou,
sto lží a já jsem tvá.

R.: Byl jsi jarní víra
    byl jsi letní spasení.
    Proč to štěstí zmírá,
    když se sejde s jesení.
 
Má lásko, má lásko
hřej dál duši mou,
samotná má hrůzu před zimou.

život mám tak zdlouhavý,
jak, to jen má touha ví.
Proč jsi dál tak zdráhavý,
snad přijdeš, ptát se dá.

R.: Byl jsi ... s jesení.

Má lásko, má lásko
hřej dál, jsem tvá.

Proč to štěstí zmírá a proč láska zaniká,
proč je v kráse míra, ale smutek zalyká?
Jsem tvá, jsem tvá, jsem tvá.