Ledy našich vzpomínek 


Nenápadně zničený, nenápadně padlý, 
tělo ještě sašné je, však duše jako vrak. 
Slova věčně křičený, touhy co nám zvadly, 
jen skladiště osudů a prach. 

Ještě cítím doteky, Tvou podobu a vůni, 
chvíle kdy jsme věřili, že přežijem i čas. 
Nic netrvá navěky, vůně střídá vůni, 
zbývá jen poslední vaz. 

Tohle není boj, jen výlet, mejdan hvězdnou dráhou, 
do andělů nejde střílet - mají Tvoji tvář. 
Ledy našich vzpomínek dávno se už hnuly, 
ztrácíme svou svatozář.

Nekonečně konečný a nejasně i jasný, 
první jako poslední, bohatě plný sráz. 
Rytmus lehce taneční, slova na dně básní, 
všechno co mám aspoň trochu rád. 

Tohle není boj, jen výlet, mejdan hvězdnou dráhou, 
do andělů nejde střílet - mají Tvoji tvář. 
Ledy našich vzpomínek dávno se už hnuly, 
ztrácíme svou svatozář.