Směs vojenských písní

1/ Pětatřicátníci,hoši jako květ.
   Na vás bylo vždycky radost pohledět,
   Když jste mašírovali,všechny panny plakaly,
   Vy plzenští chlapci navraťte se zpět.(Fine)

   Hýml,hergot,sakrament,ten plzeňskej regiment,
   To jsou hoši jako panny,
   Každý je jak malovaný.
   Žádné báze neznají,vesele si zpívají.

   Pětatřicátníci.......

2/ Copak je to za vojáka,když mu láska nekvete,
   Copak je to za vojáka bez hezkého děvčete.
   Voják ten se nesmí bát,
   vždycky pevně musí stát.
   /:holky/:za ním musejí si:/nohy uběhat:/

3/ Když jsem mašíroval ke hranici,
   měl jsem bílý šátek za čepicí,
   za čepicí měl jsem kvítek bílý,
   který dívčí oči porosily.

   Zrosily ho dívči oči černé,
   Na důkaz té naší lásky věrné,
   kterou jsme si spolu přísahali,
   nežli jsme si sbohem dali.

   /: Já jsem si ten kvíteček za čepici dal,
      Abych na svou panenku stále vzpomínal.:/

4/ Všude bylo ticho jako v kostele,
   jen muzika hrála,hrála vesele,
   na obloze svítil bledý měsíček,
   ten byl svědkem našich sladkých hubiček.

5/ (po 2.hé)Už trubači signál troubili a hudba
            Začala hrát,a regiment náš za chvíli
            Už bude mašírovat.
   /: Pozdravujte mi na stokrát, co jsem měl
      v Praze tolik rád.:/  

6/ S Pánem bohem moje milá, zdráva buď,
   už tě nikdy nepřivinu na svou hruď.
   Jeden voják na tom světě ztratí se jak nic,
   Zítra snad ti jiný zlíbá tvoji líc:

   až já půjdu do nebe, vzpomenu si na tebe,
   vzpomenu si,že jsi byla má panenka roztomilá.
   Před branou až budu stát,
   andělé nám budou hrát,
   a já budu na tebe jen
   má panenko vzpomínat.

7/ /:/: Za vodou:/před Vejtoňskou hospodu,
        až vyjde měsíček dám ti z lásky tisíc
        hubiček:/              (po2.nez.)