Málo, tak málo

ORCHESTR 
 
Když večer slunce zapadá, tu mě tak napadá, 
proč každá láska po čase jak růže uvadá? 
Kdybychom bránili ji snad, tu nám se může smát, 
že i ve stáří jsme tak bláhoví a toužíme zavolat. 

Jak to počasí dubnové je stále měnivé, 
taková byla ke mně též tvá láska, děvče mé.
Sluníčko sotva zahřálo, za chvíli přestalo, 
jak tvoje láska ve tvém srdéčku, které mně milovalo. 

ZENA: Málo, tak málo dal jsi mi za lásku mou. 
      Co hřálo, se zdálo, že mělo být odměnou. 
      Proč, když jsme o lásce zablouznili, hned ji odtroubili? 
      Tak málo, tak málo jsme krásných chvil prožili. 

MUZ: Málo, tak málo dalas mi za lásku mou. 
     Co hřálo, se zdálo, že mělo být odměnou. 
     Proč, když jsme o lásce zablouznili, hned ji odtroubili? 
     Tak málo, tak málo  jsme krásných chvil prožili.