Kryštof |
Moře v hoře |
Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn, až naplní mě, odpustím ho ven a pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát na jednom z jeho břehů akorát... A roztříštím rým něhou bodláčí, rezonancí v kruhy se stáčím do prázdných rámů... Vodopádů stín květinám smáčí listy do vín, v dužinách kráčím porcelánům. Slzivou bouří zapírám výlety snů, trombóny třpytu roztroubí je v hlas, vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list, až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst... Že roztříštím rým něhou bodláčí, rezonancí v kruhy se stáčím do prázdných rámů... Vodopádů stín květinám smáčí listy do vín, v dužinách kráčím porcelánům. |
Vytištěno dne: 05. 05. 2024, 12:32:21 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |