U rybníka stojí vrba

Z jara když louka kvete, sluníčko jasně plá,
člověk se snadno splete a své srdce z lásky dá.
Krátký čas ale na to určitě doplatí,
protože se ta láska jak to jaro vytratí. 

Na podzim když pak listí se stromu opadá,
srdce tu lehko zjistí, že už láska uvadá.
Vcelém kraji je ticho, nezazní ptačka hlas,
našemu milování nadešel teď smutný čas.

Stojí vrba vykotlaná u našeho rybníka,
chodím celá uplakaná, což ti to nic neříká?
Svoje větve ve vlnách smáčí a mně slzy do očí skáčí.
Vždyť jen ta stará vrba vykotlaná ví, koho mám nejradši. 

Stojí vrba vykotlaná u našeho rybníka,
chodím celá uplakaná, což ti to nic neříká?
Svoje větve ve vlnách smáčí a mně slzy do očí skáčí.
Vždyť jen ta stará vrba vykotlaná ví, koho mám nejradši.