Vzpomínky

     D                         Ami
1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky,
   Hmi                      A
   odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky,
   D                         Ami
   otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky,
     Hmi                     A
   hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.

          Hmi      G            A               D
R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil,
           Hmi         G             A          D
   každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl,
          Hmi          G          A             D
   každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil,
            Hmi         G              A
   každá z nich je tou láskou s velkým eL.

2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás hlad nezažene jít se řádně nasnídat.

R: