Zůstanu napořád

á á á á á á á á á á 

Můžu psát v každým dopise 
zprávu svou tajnou řečí 
psát dál že, tady jsem 
zkoušíš to nečíst 

Chceš-li nepoznej mě, stejně 
dál v Tobě budu žít 
budu v každý řádce, hřát se 
v žáru přízně tvý 

Jsem to, co budeš z mýho románu 
číst, to co v něm ti zjevím 
Jsem kresba na mapách 
jen bílejch míst, co směr tvůj změní. 


Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš 
já budu radši tón co tu zní a zní, 
i když o něm už nevíš 

Budu psát v každým dopise, 
zprávu svou řečí tajnou 
Ať ví, že tady jsem, 
stejně máš mě přečtenou 

A můžem jen krátce znát se, 
zůstanu napořád 
i když zmizíš v dálce, dál se 
v Tobě budu hřát 

Jsem to, co budeš z mýho románu 
číst, to co v něm ti zjevím 
jsem kresba na mapách jen bílejch míst, 
co směr tvůj změní 

Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš 
já budu radši tón co tu zní a zní, 
i když o něm už nevíš 

Až na vzdory frázím, 
vezme čas, co má vzít 
a všeho, nač sázíš, 
budeš chtít se vzdát 
i tam za tou hrází 
stejně píseň má znít bude dál 

Jsem to, co budeš z mýho románu 
číst, to co v něm ti zjevím 
jsem kresba na mapách jen bílejch míst, 
co směr tvůj změní.
 
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš 
já budu radši tón co tu zní a zní, 
i když o něm už nevíš