České hospůdky

1. Neznám českou hospůdku, v níž by smutek byl,

   a kde bych svou sklenici rád si nevypil.

   Půtky tady bývají, hned zas mizí v dál,

   písnička je zažene, zas je dobře nám.


R: Bez vás naše hospůdky já nemohu žít,

   orosený půllitr míru musí mít.

   (ať mok zlatý pění nám, radost rozdává,

    malá česká hospůdka, to je láska má)


2. Tady každý potkává přátel nejvíce,

   štamgasti by mohli tu, skládat státnice.

   Pivo s bílou čepici brány otvírá,

   šenkýřce se pod tácem ruka prohýbá.                             


R: Bez vás naše hospůdky já nemohu žít...