Svět je záhadnej

Život má tak někdy zvláštní děj,
je v něm štěstí, je v něm beznaděj,
snad i proto vím, že stojí za to žít.

Když máš pocit, že se hroutí svět,
není důvod druhejm závidět,
dnem i nocí zoufat, toulat se a pít.

Proč mít v každým slově hadí jed,
čas jen schválně hloupě zabíjet,
v tváři obraz mít jak nebe před bouří.

Proč si nesmejt vrásky z obočí,
věřit, že se všechno otočí,
vždyť žít není žádnej hřích.

Já slýchám, co dýchám, svět je záhadej.
Ať říkám, co říkám, svět je záhadnej.

Ten svět už tady dávno byl,
já jsem v něm zkrátka narodil
a řek si: Tady budu žít.

Dál slýchám, co dýchám, svět je záhadnej.
Ať říkám, co říkám, svět je záhadnej.