Když večer usínám

Když večer usínám, na domov vzpomínám, 
na malou vesničku, na lípu, kapličku
ten obraz v srdci mém mám.

Ten obraz v srdci mém mám, na vždy ho tam uchovám,
na lesy, krajinu, na rodnou dědinu
na všechny, co tam já znám.

Když pták hnízdo opouští a sílu letět má,
smutně nad ním zakrouží a křídly zamává.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.

Když někdo dává sbohem, loučí se s rodným domem,
v dojetí sedne si, do trávy lehne si,
v stráních nad Synalovem.

V stráních nad Synalovem, když někdo dává sbohem,
opouští přátele i kluky vesele,
s kterými žil tu spolem.

Když pták hnízdo opouští a sílu letět má,
smutně nad ním zakrouží a křídly zamává.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.
 
Čas plyne jak voda dál, dnes novej domov už mám,
když srdce zavelí když to čas dovolí,
do vsi se rád podívám.

Do vsi se rád podívám, na stráních zavzpomínám,
na školní docházky, na dětství na lásky,
jak jsem tu šťasten býval.

Když pták hnízdo opouští a sílu letět má,
smutné nad ním zakrouží a křídly zamává.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.
Do světa se rozletí a nevrátí se k nám,
já své hnízdo opustil, však rád se vracívám.