Tvůj bílý šátek

1. Břehy vzdalující sbohem lodi dávají,
   děvy milující na shledanou mávají.
   Vidím oči plačící i tvůj šátek vlající.
   Rok je příliš dlouhý pro toho, kdo čeká sám,
   pozdrav plný touhy po vlnách ti posílám.

Tvůj bílý šátek mě zpátky nezavolá,
v bouři se nedovolá, musím ti sbohem dát.
Tvůj bílý šátek, motýlek odpoutaný,
loučením požehnaný, v dálce jej vidím vlát.

Svěřím jen dálavám, v tichém žalování,
jak velkou lásku mám, k nedomilování.
Tvůj bílý šátek mě zpátky nezavolá,
kdo pláči neodolá, touží po shledání.

2. I ten měsíc bledý pochopil, jak mám tě rád,
   dneska naposledy přišel jsem ti lásku dát.
   Odliv jachtu uchvátí, naše touhy rozvrátí.
   Siréna už kvílí, vítr plachty napíná,
   sen trval jen chvíli, dlouhá cesta začíná.