Sokolíci

Šestého července na strahovských hradbách
stáli sokolíci, stáli sokolíci v dlouhejch, hustejch řadách.

V dlouhejch, hustejch řadách s vlajícím praporem.
Smutně pohlíželi, smutně pohlíželi na vrch za Břevnovem.

Na vrch za Břevnovem, směrem k Bílé hoře.
Smutně pohlíželi, smutně pohlíželi kdopak to tam oře.

Oře tam Čehyně, máti naše drahá.
Ta nám vyorává, ta nám vyorává naše stará práva.

Naše stará práva jsou tam zašlapaná.
Od našich nepřátel, od našich nepřátel jsou tam zašlapaná.

Orej máti, orej, práva nám vyorej.
Až nebudeš moci, až nebudeš moci sokola zavolej.

Sokola zavolej z té slovanské Prahy.
On ti dopomůže, on ti dopomůže vyhnat naše vrahy.

Vyhnat naše vrahy do pekel kam patří.
A pak zazpívejme a pak zazpívejme sláva, nazdar bratři.