Venoušku Venoušku

1. Kdybyste mě byli znali,
   když jsem ještě byl hošík malý,
   krev jsem míval velmi nepokojnou.
   Ještě mě balili v pleny,
   ale už jsem znal kouzlo ženy,
   neboť já jsem bral tajně na kojnou.
   Ač jsem jíst neuměl,
   přece jsem se k světu měl,
   neb když mě chovala, říkávala:

R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš,
   jestli hned, Venoušku, nepřestaneš,
   Vašíčku, Václavíčku, Venouši,
   co tě pokouší ?
   Venoušku, Venoušku, to se dělá?
   To já jsem o tobě nevěděla!
   Jestlipak víš, s tebou je kříž,
   Venoušku, že se nestydíš!

2. Když bylo mně roků sedm,
   jak jsem moh' hned vyběh' jsem před dům,
   s klukama jsem dělával bochánky.
   Podotknout však musím zvláště,
   k holkám, že jsem byl plný záště,
   vodou jsem jim poléval copánky.
   Jak nikdo nekoukal, 
   už jsem je otloukal,
   až předobrá máma říkala mi:

R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš...

3. Říkal už neboštík Cato:
   "Lidé zlatí, jó, utíká to".
   a já musím za pravdu mu dát.
   Dnes už jsem jak vyměněný,
   co dřív pro mě nemělo ceny,
   to si dneska dopřeji tuze rád.
   Snad to s tím dopřáním,
   už trochu přeháním,
   neb dívky potají mi říkají:

R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš...