Lásko mně ubývá sil

    A
Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
                         E
sedl za stůl a uslyšel smích,
  Hmi       E7     Hmi        E7
krásná se zdála a na mne se smála,
       Hmi         E7        A
já se zeptal, jak říkat jí smím,

jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
                   A7        D
máš-li touhu, tak líbat mě smíš,
   E7
a bílá jak svíce už neřekla více,
                           A
já se díval, jak sedá si blíž.



Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
a vzápětí zamířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
měl začít a právě mě zbít,
však zničil mé plány, řek' namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít.

Ref:
          A                D
Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,
                                   A
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
    D
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
                          A
a v mlhách se ztrácí můj cíl,"
          E7               A
řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."


Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s ním,
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
jak si říkám, že nepůjdu dál,
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál.

Ref: Řekl jí ...