Barborka

Už blíží se večer, zaklepal u dveří.
S ním smutek sem vešel, brzy se sešeří.
Pak v červáncích se zachytí tmavá noc slunce do sítí
a dole v baru světla se rozsvítí.

Vzpomínky co bolí, přichází s večerem.
Ty v okně sedáš, v pokoji setmělém.
Když den už visí na vlásku s krabičkou starých obrázků,
ty otřeš si slzy, vzpomínáš na lásku.

Už zaklepal večer na dveře od rámů.
V městě plném světel, nápisů z neónů, 
lidé se domů navrací i opilci se potácí,
tobě začíná den a ty musíš za prací.

Teď si přilepíš řasy, u zrcadla se ptáš,
který střevíčky asi a podvazkovej pás.
Růž, co se na rtech zrcadlí, stíny na oči zapadlý,
kousek silonu z krajkou na ňadra povadlý.

Už zaklepal večer na okno v podkroví.
Co dneska v noci čeká tě, kdo to ví?
Neplač a nech jít život kolem, natři si vrásky dermakolem,
tvý místo tě čeká u baru za stolem.