Ve vzpomínkách

1. Zda sobě někdy vzpomeneš,
na šťastné chvíle mládí,
kdy život byl nám pohádkou,
kdy měli jsme se rádi.
Zda sobě někdy vzpomeneš,
až mládí čas přeletí,
jak blaze tehdy bylo nám,
když žili jsme, jak děti.
	
Refrén:
Vím, že si jistě vzpomeneš,
v tvé duši klamu není,
ta spjata pevně s duší mou,
ta nezná zapomnění.
Já často, často vzpomínám,
když zírám v hvězdné nebe
a ve hvězdičce, jež byla tvá,
vidí má duše tebe.
Já často, často vzpomínám,
když zírám v hvězdné nebe
a ve hvězdičce, jež byla tvá,
vidí má duše tebe.

2. Tvé dobré oči černý vlas,
jenž zkadeřen do čela splývá
a nežnou hebkou ručku tvou,
jež dolů v pozdrav mi kývá.
Tak žijem oba vzpomínkám
a těšíme se spolu,
a v každé nové vzpomínce
skryto je plno bolu.
 
Refrén:
Vím, že si jistě vzpomeneš, …