Miláčku můj

1. Vzpomínám často na mládí,
na lásky čarovný taj,
kdy jsme se měli tak rádi,
krásný to žití byl máj.
Proč jen ten čas byl tak krátký,
když jsem si v besídce sed,
a její toužebné řádky
z růžových lístků jsem čet:
„Miláčku můj, přijď ke mně,
víš, jak ráda tě mám,
já přivinu tě jemně 
rty své ti zlíbat dám.
V té žití krásné chvíli,
nám lásky vzejde máj,
přijď jistě, hochu milý,
vždyť láska je jen báj.“

2. Když jsme si spolu tak hráli,
slavík nám v křovinách pěl,
oba jsme láskou pak vzpláli,
dala mi vše, co jsem chtěl.
Kéž bych tak dostal dnes zase
milostný, růžový list,
abych, jak v dávné té kráse,
mohl pak rozechvěn číst: 
„Miláčku můj, přijď ke mně,
víš, jak ráda tě mám,
já přivinu tě jemně 
rty své ti zlíbat dám.
V té žití krásné chvíli,
nám lásky vzejde máj,
přijď jistě, hochu milý,
vždyť láska je jen báj.“