Japonečka

V Jokohama v přístavu kde noc vládne tmou 
loučil se tam námořník se svou dívenkou. 
A japonečce malé slzičky stékají 
když jeho rety rudé slova lásky šeptají. 

Má japonečko malá dřív než zvadne sakur květ. 
Moje láska neskonalá donese mne k tobě zpět. 
Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým 
a potom děvče milé budu navždy jenom tvým. 

Byl to ale námořník co pro ženy žil 
a v každičkém přístavu z číše lásky pil. 
Na japonečku malou dávno už zapomněl 
na její rety rudé které kdysi líbat směl. 

Na japonečku malou dávno už zapomněl 
na její rety rudé které kdysi líbat směl.