Zavoňala bříza bílá

Zavoňala bříza bílá, dyž sme pod ňú seděly. 
Nad hlavu jak zlaté kvítí, hvězdičky nám svítily. 
Z kapličky k modlitbě nové, zvon každého zval. 
Smutný byl enom ten, kdo sám ostával. 
Z kapličky k modlitbě nové, zvon každého zval, 
Smutný byl enom ten, kdo sám ostával. 

Po noci dyž došlo ráno, a slunko nás začlo hřát. 
Kazdú kapku rosy v trávě do dlani sme chtěli brát. 
Nebe už celičké modré, bylo najednú, 
a kolem sme měli, lásku čarovnú. 
Nebe už celičké modré, bylo najednú 
a kolem sme měli, lásku čarovnú. 

MEZIHRA

Rodičové našej lásce, ani trochu nepřáli, 
Když sme spolu, dlúho stáli, tak sa na nás hněvali. 
Dneskaj už je všecko iné, včera došli k nám, 
rodičové naši, přáli štěstí nám. 

Dneskaj už je všecko iné, včera došli k nám, 
Rodičové naši, přáli štěstí nám.