Čabuzy

** PŘEDEHRA **

Přišlo to jak na komando, když jsem dostal rekomando
abych si vzal patrony a ručnici
abych sedl rychle na vůz jel k strejdovi do Čabuz
zastřelit si ňákou ramlici
sňal jsem ze zdi flintu, co s ni dědové, hájili Prahu, když přišli Švédové
já prolil jsem ji celou petrolejem, namazal olejem tu ručnici
potom jsem ji nabil střelným prachem, třeste se strachem, pani zajíci
pak jsem si dal ještě věci do vaku, flašku slivovice a tři koňaku
a potom co by švarný mysliveček, jsem si to šinul dolů ke vlaku

Na nádraží pan průvodčí kolem mne se pořád točí
a pak se ptá kampak jedou pytlaku
když jsem řek, ze do Čabuz, ukázal mi rukou na vůz
a zavřel mě vzadu v hitlaku
a tak za dvě retky měl jsem přímá vůz, jel jsem s prasatama z Prahy do Čabuz
Čabuzy to je moje rodná víska, mě je tak blízká
a je milá mi starostů tam, poněvadž je malej
na zimu balej pěkné do slámy
on se chudák ještě nezmoh na zimník, poledne tam plácaj prknem o rybník
a v téhle vísce je můj strejda hajnej
no on je pytlák, ale hajným chtěl by být.

** MEZIHRA **

Jak me spatřil milej strejda povídá mi hnedle jejda
co tu děláš, jakpak se máš můj hochu
posadil me na lavicí a nalil mi slivovicí, co mi předtím šlohl z batohu
Teta dívala se na to divně ňák, asi dělala si chutě na koňak
strejdovi sice zachutnala více ta slivovice, pili do noci
pak povídá půjdeme na výlet, budeme střílet s boží pomoci
Do lesa jsme šli noc byla hluboká, najednou se strejda chytil do oka
já praštil jsem ho pažbou přes palici, mysle, ze je to svině divoká

Strejda ještě v lese ležel, když jsem přes Čabuzy běžel,
celej udejchanej k svý drahý tetě
ale z téhle mojí tety nezřím víc ni siluety, nespatřím co budu na světě
Flašek od koňaku plná lavička, na podlaze teta dělá zajíčka
Povídám : jářku moje milá této, co je tohleto za pozice ? 
Teta na to odvahy si dodá, ze prý mi prodá kůži z opice.
A tak od těch dob nezapomenu na Čabuzy,na svou milovanou tetu a na ty hrůzy
a nikdy víc už švarný mysliveček, já nechci spatřit rodné Čabuzy.