Semiška

C
Kdysi krásná, kdysi módní, kdysi nová,
F
na smetišti polobotka semišová.
ami
V útrobách té semišky
F
usadily se myšky
C                        G
a ty myši v skrýši slyší divná slova:
C
Kde je asi moje pravá kamarádka,
F
proč jsem sama na smetišti zvaném skládka?
ami
Snad se na mě nehněvá,
F
že jsem na všechno levá,
C                      G
levá bota, která vzala život zkrátka.

C          G           ami
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
F             C            G
jak jsme byly v Praze koupené,
F
jak jsme pozdě k ránu
C
chodívaly z flámů,
F                           C        G
jak jsme byly v Poděbradech na dovolené.
C          G           ami
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
F             C          G
jak jsme byly krásně kožené,
F
jak jsme byly v gala,
C
a jak hudba hrála,
F                    G        C
jak jsme byly krásně rozpoložené.

Tak si zpívá polobotka neduživá,
už je sivá, už si světa neužívá.
S vyplazeným jazykem
na smetišti velikém,
stará bota, leklá bota, bota tklivá.
Rozpadá se vlivem deště šněrovadlo,
její srdce ale ještě neuvadlo.
I když semiš plešatí,
chtělo by se plesati,
myslí na bál, na procházku, na divadlo.

Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly v Praze koupené,
jak jsme pozdě k ránu
chodívaly z flámů,
jak jsme byly v Poděbradech na dovolené.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly krásně kožené,
jak jsme byly v gala,
a jak hudba hrála,
jak jsme byly šťastně rozpoložené.

Neslyšíme na smetišti žádná slova,
jelikož jsou velmi tichá,
semišová.