Dávno nám

    C          G                      C
1. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,
    G                         C
   to pod záplavou všedních dnů,
     D                        G
   však do dětství se vracím rád.

2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,
   to pod záplavou všedních dnů,
   však ještě dokážu si hrát.

     C            G                    C
R: Přejdu práh, jsem zase neposednej kluk,
    G                   C
   já malá holka bez záruk
            G              C
   a ještě nevím, co je strach.

3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her,
   co vlastně je a není fér,
   učil pan Andersen a Wilde.

4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá,
   že čas nám prsty propadá,
   tak, lidi, říkám, nač ten kvalt?

R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství,
   za nimi nech své sobectví
   a jako dítě pojď si hrát.