Což neřekl ti zrak můj tisíckrát

Ty ptáš se, zdali půjdu alejí 
s tou vzpomínkou jak jarní růže bílá 
kam šel bych, kde stál bych s nadějí 
bez tebe, lásko má, ty břízo štíhlá. 

Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád. 
Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád. 

KAPELA 

Má touha dál by k tobě letěla 
až tam, kde modré ráno slunci mává 
a polibek ti vtiskla do čela 
do očí pohlédla, kde úsvit vstává. 

Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád. 
Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád. 

KAPELA 

Až moje slunce zhasne jedenkrát 
já k louce vzlétnu věčným kvítím vzkvetlé 
z té výšky hvězdu Zemi spatřím plát 
a paprsek tvůj najdu v jejím světle. 

Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád. 
Což neřekl ti zrak můj tisíckrát 
že mám tě rád, že mám tě vroucně rád.