Vracím se domů

Vracím se domů po létech touha mě k domovu zve,
slunce mi svítí na cestu vidím už v dálce pár střech. 
Z dálky mě vždycky pozdraví až se mi srdce zastaví 
zas mohu volně vydechnout zdraví mě můj rodný kout. 
Z dálky mě vždycky pozdraví až se mi srdce zastaví 
zas mohu volně vydechnout zdraví mě můj rodný kout. 

Cestička vede po stráni travnatá až k lesíčku, 
kudy jsem často v podvečer vodíval svou Aničku. 
A k sobě zval nás čím dál víc úkryt pod stíny borovic 
jak bych mohl zapomenout zdraví me můj rodný kout. 

A k sobě zval nás čím dál víc úkryt pod stíny borovic 
jak bych mohl zapomenout zdraví me můj rodný kout. 

MEZIHRA 

V neděli poutní podvečer muzika vyhrávala,
a svými tóny líbezně do sálu oba zvala. 
Na její tvář si vzpormínám jak tenkrát sál patřil jen nám, 
jak bych mohl zapomenout na mládí na rodný kout. 
Na její tvář si vzpormínám jak tenkrát sál patřil jen nám, 
jak bych mohl zapomenout na mládí na rodný kout.