Přítmí

Spím v hlubinách spánku,
zlým snům unikám,
čí ruka se spánků mých dotýká ?

Proč se náhle otvírají dveře vědomí,
co skrývají, kdo ví ?

Já nejistě kráčím tím sklepením snů
mé oči mi smáčí proud démantů.

Alenka v říši divů pořádá dnes bál, 
mě láká dál a dál.

Le-pě-sti-hlý-tlové v dálce doumají,
žva-hlav dal si mojí hlavu za svůj pás.
Na-mná-žár-jí-krsy krásně zpívají,
Alenka mi říká: víš-li co je v nás ?

Přítmí - nic víc, než přítmí každodenní.
Přítmí - a spěch co modrou v šedou mění.
Přítmí - a prach a bláto ulic města.
Přítmí - a sníh a zapadaná cesta.
Přítmí - a nám pohádky v něm schází.
Přítmí - kdo ví, jak se za zrcadlo vchází.
Přítmí - v mysli má přítmí lidí peřin
Přítmí - v mysli mám přání krásných vteřin
Přítmí - nic víc namísto říše světla.
Přítmí - nejspíš  se naše cesta spletla.
Přítmí - nic víc namísto říše divů.
Přítmí - nic víc namísto říše divů.
Přítmí - nic víc namísto říše divů.
Přítmí - nic víc namísto říše divů.
Přítmí - nic víc namísto říše divů...

Já byl v říši divů, já sám na něm byl,
stín kdyby snad znovu mou mysl pil.
Zavolám chrdošivý vorlové jsou,
mé přítmí odnesou.

Přítmí, přítmí, přítmí, přítmí, 
přítmí, přítmí, přítmí...