hudba.hradiste.cz

Můj ideál

        A
Vypadáš vážně komicky 
          A7
a s tebou žít mám navždycky,
            D
kde je tvůj mužný půvab, styl, 
          A                F#7
ač tak se snažíš ze všech  sil,
         Hmi           D7
kdeže ty loňské sněhy  jsou,
         A                  F#7
já žasnu nad tvou proměnou  
       Hmi              D7
vysoké čelo, hm-hm-hm,  češ 
            A            F#7
jak češ, tu progresivní  pleš,
            Hmi          E7
pod křivkou panovačných  úst 
          A
teď vidím druhou bradu růst.


Divím se, když se dozvídám, 
           A7
že prý máš jiskru, vtip a šarm ? 
          D
Za dveřmi necháš všechen švih, 
         A            F#7
na gauči usneš v pantoflích
         Hmi              D7
a já pak z dlouhé chvíle  snad 
        A          F#7
mohu ti plomby počítat,
          Hmi                E7
tys` byl, ach, člověk by se  smál, 
       A
můj ideál, můj ideál.


V neděli honíš zajíčky, statečně běháš za míčky,
schováváš břicho, vypneš hruď a hraješ tenis, buď jak buď.
Já myslím na tvůj ischias, jak budeš doma vzdychat zas.
Naštěstí Alpu doma mám a ta tvá záda taky známa pak, 
to však už musí být můžem se jít i pobavit.

Jen si dáš dvě, tři na kuráž je z tebe grand a mecenáš
a kdekdo mi tě závidí, škoda, že už nevidí,
jak se ten grand pak promění v manžela v rámci šetření.
Ty's byl, ach člověk by se smál, můj ideál, můj ideál

Kéž by se vrátil onen čas kdy rozechvěl mne pouhý hlas,
hoch jako jedle, samý sval mi lásku věčnou sliboval,
já vím, máš rád své pohodní však kdybychom se dohodli,
nebyl by každý z nás tak sám a netěšil se bůh ví kam,
tak se mi zdá, že nakonec to není jenom moje věc.

Kdyby snad jiný měl mě rád, říkám ti kdyby, možná, snad...
Byť se mi líbil sebevíc, je proti tobě pouhé nic,
vždyť přes ty velké slabiny jsi ty, můj drahý, jediný. 
F#7      Hmi          E7
Jsi jaký jsi a budeš  dál: 
       A   D      A
můj ideál, můj ideál.