hudba.hradiste.cz

Admirál

D                     C# H7
Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál, 
G6                   A               A7
tělo jako lineár, no ideál po kterém ženy šílí.
D                      C# H7
Jeho pohled žárem plál a  sliboval že by mi dal 
   G6                   A7           D
svatebním darem křižník co kotvil opodál.


A7      D                         C#  H7
A proto do mých snů pak vstupoval ten admirál můj admirál, 
G6                          A7
jak na lodním můstku stál a vzpomínal na mě když bouře kvílí.
D                         C# H7
Jak všech moří mocný král si s větrem hrál můj admirál, 
   G6               A7               D
to jeho mužný klíčí vlál z něho bílý šál.


A7
Říkal (on říkal) život je jak oceán,
            Hmi         F#5+       Hmi
když se dva setkají tak musí spolu plout .
A7
Láska je křehká jak porcelán 
                  D                     H7
a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,
                  Emi         A7
a ten kdo to snad neví tak je bloud. 


Vzdávala jsem nebi dík, že můj milý je námořník 
ústa jako zralý fík a známý zvyk měl chůzi kolébavou.
Říkal mi c'est manni fei, znal francouzsky můj námořník,
já snila jsem že jednou unese mě na rovník.

Říkal (říkal) že touží po zátoce, 
v které by po cestách mohl se mnou spočinout. 
Láska musí nésti ovoce 
a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne, 
a ten kdo to snad neví tak je bloud.

Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál. 
Tělo jako příložník, no námořník a já jsem naletěla 
na tenhleten hloupý trik: nebyl admirál nebyl námořník,
já poznala jsem záhy byl pouhý převozník.